Muzikoterapie

Muzikoterapie je léčebná metoda používající jako terapeutického prostředku hudbu.

V odborné literatuře i na internetu je k nalezení nespočet různých definic muzikoterapie.

Zde je jedna z nich, převzatá od Mgr. Markéty Gerlichové:

Muzikoterapie využívá verbální i neverbální prostředky. Verbalizovat můžeme zpěvem, rytmizací slov, výkřiky či šeptem. Neverbálně pracujeme s hudbou, rytmem i zvuky. Různé části těla rezonují s jinými zvuky a tóny. Pomocí těchto tónů můžeme muzikoterapeuticky pracovat při uvolňování napětí v různých částech lidského těla či naopak na jejich stimulaci. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Hudba může působit relaxačně, dráždivě či stimulovat energii. V neposlední řadě je hudba, rytmus a zvuky prostředkem vzájemné komunikace a exprese vnitřních světů člověka.

 

My se snažíme dělat věci jednoduše. Jednoduše proto vnímáme i muzikoterapii. Bereme ji jako něco, co tu odedávna bylo.

Muzikoterapie se váže ke kultuře a v každé kultuře se dá najít uzdravující efekt hudby.

Lidé se vždycky scházeli a společně si hráli a zpívali, ať už k rituálním účelům, při práci či jen tak, pro pobavení... Většinu z těchto aktivit už v dnešní uspěchané době neděláme a je to škoda. Mnoha z nás už na základní škole řekli, zda máme sluch a hodíme se či nehodíme k tomu, abychom chodili do "hudebky".

Na našich setkáních - s dětmi, dospělými či různě postiženými lidmi - se snažíme ukázat, že každý se může hudebně projevit, radovat a zapojit se. A nemusí přitom umět noty, ani mít hudební vzdělání. Odměnou všem pak bývá společné improvizované hraní a zpívání, kde každý má svůj prostor k sebevyjádření.